V polovině sedmdesátých let začínají i k nám pronikat zprávy o skateboardingu, sportu, který zachvátil Ameriku a šíří se i do Evropy. První nadšenci u nás si vyrábějí skateboardy sami s použitím kolečkových bruslí, ti šťastnější, s kontakty v západní části světa, získávají kvalitnější, průmyslově vyráběné nářadí.

Skaterů u nás přibývá. Už v roce 1978 se konají první závody v Praze a v Karlových Varech. Informace o pravidlech jsou minimální, a tak se tvoří pravidla vlastní. Slalom speciál, slalom obří, skok daleký a vysoký. Šikovné české ruce podomácku vyrábějí stále kvalitnější a kvalitnější prkna, desky z laminátů, podvozky odlévané do pískových forem, jen kolečka musí být originální, proto je jejich cena vysoká.

Postupně přibývají zájemci o skateboarding i v dalších městech, Plzni, Poličce a jinde. Podmínky dovolují pořádat stále více závodů a tak se utvoří seriál Československého poháru a na závěr sezóny Mistrovství republiky. Jednotlivé kluby koordinují svou činnost a svému spolku říkají Československá skateboardová asociace.

V roce 1981 se v Praze na Strahově staví první kovová "U" rampa. Vzniká kuriózní situace: veškeré skejtové dění u nás se soustředilo pouze do Čech, ale jediný člověk, který pravidelně korespondoval se špičkovými americkými firmami, byl Petr Kiss z Bratislavy. Také díky Petrovi vycestoval roku 1985 náš reprezentant Luděk Váša na Mistrovství světa, které se konalo při příležitosti světové výstavy Expo v kanadském Vancouveru. Jaké potom bylo naše nadšení, když Luděk přivezl mistrovský titul.

Skateboarding, do té doby odsouzený jako propagace Ameriky, dostal konečně více prostoru. Publicita ve sdělovacích prostředcích, více zájemců, lepší podmínky.

Nejvýznamnější zlom však nastal v roce 1986. Na závody do Brna tehdy přijeli představitelé evropské špičky Shane Rouse z Velké Británie (freestyle) a Claus Grabke z Německa ("U" rampa, streetstyle). A teprve tehdy jsme na vlastní oči viděli, co to ve skutečnosti skateboarding je. Rychle se u nás rozvíjí streetsyle, freestyle i "U" rampa. Stavějí se pro nás dosud neznámé překážky. Radikálně se mění tvary prken, rozměry podvozků, průměry kol. Postupně zaniká skok daleký, mění se pravidla slalomů v souladu s pravidly evropskými. Co platilo včera, je pryč, co bude zítra, nikdo neví, ale všichni se na to těší.

Rok 1987. Prachatice, Summercamp. 120 nadšenců se sjelo do jihočeského města, aby společně skejtovali, veselili se a sdělovali si nové poznatky. Určitě nejvíc jsme získali od amerického profesionála, který si k nám odskočil z turné po západní Evropě, Marka Gonzalese. Další publicita, další skateři.

Zájem o skateboarding je již takový, že se v roce 1988 rozhodne skupina nadšenců pořádat v Praze Mistrovství Evropy. Závody ne ledajaké - v největší hale, která je k dispozici (Sportovní hala na pražském Výstavišti), za účasti těch nejlepších z Evropy. Přímý přenos v televizi, záznam jde do mnoha světových center.

Závody mají obrovský úspěch. Se skatery se roztrhl pytel. Skateboardkluby vznikají i v těch nejmenších městech. Přibývá i materiál. Už nikoho nenapadne vyřezávat desku ze staré skříně.

1989. Revoluce. Koncem listopadu se konají halové závody v Hradci Králové. Skateři se mezi prvními přidávají na stranu studentů, za okny stadiónu ještě nezačaly demonstrace. V této době je předseda Československé skateboardové asociace Martin Kopecký zvolen prezidentem Evropské skateboardové asociace. Vznikají první firmy prodávající kvalitní skateboardové zboží. Československá skateboardová asociace je ustanovena jako oficiální organizace. Koná se oficiální Československý pohár a oficiální Mistrovství Československa. Přibývají kluby i na Slovensku. První firmy začínají vyrábět špičkový materiál i u nás. Skejtují všichni a všude.